Natrhal jsem veliké červené maliny v pustém, temném lese.
Jsou jako rty mé milé, když mě líbají.
Načrtnul jsem mou představu o těchto plodech krákajícímu havranovi.
Slétnul mi na rameno.
Myslel jsem, že je to proto, aby lépe slyšel.
Nebylo to ovšem tak!
Okamžitě mi vyklovl jedno oko.
Křičel jsem bolestí a všude byla najednou krev.
"To abys lépe viděl!" Zakrákal.
Pomalu vzlétl do korun stromů.
Bylo to zvláštní, ale jehličí na větvích bylo úplně černé.
Jako had mě obmotalo zvláštní teplo.
Netrvalo to dlouho, než jsem celý shořel.