SLITOVÁNÍ

 

Našla si mě.
V tomhle mumraji.
Nechala všechna ta nabouraná auta, spadlá letadla, hořící rafinerie a vytopená města.
Místo toho si sedla do zaplivanýho pajzlu, přímo naproti mně.
Něco si dej, mrkl jsem na ni.
Objednala si rum a chvíli se bavila s kumpánama, co seděli u nás.
Pak promluvila směrem ke mně.
"Tak šup, rozluč se."
Sklopil jsem zrak a naposledy si prohlédl tatranku na stole.
Bylo mi smutno.
"No no", uchechtla se, "snad se nám tady pán nerozbrečí."
Oblékl jsem se a vyšel ven.
Neměla vůbec slitování, mrcha!