Naložil jsem zboží a vyrazil na hranice.
Cesta ubíhala, rádio mi oznámilo nějakou zácpu, ale tou silnicí jsem stejně nejel.
Cigareta dohořela a v popelníku se krčil nahromaděný popel.
Na odpočívadle, kam zajíždím, stála jako obvykle.
Nastoupila a celkem slušně jsme si popovídali.
Pak najednou řekla:
"Hele Franto, je to úchylný se scházet na odpočívadle. Jsem tvoje žena a lidem v práci je už divný, že každej čtvrtek mám dovolenou."
Věděl jsem, že to skončí, tohle randění s mojí ženou a mrzí mě to.
Ale má pravdu, takhle to nejde.
Podíval jsem se na ní a odvezl jí na autobusovou zastávku.
Měla před sebou dvě hodiny cesty, k nám domů.