Tenhle chlápek, co jsem se s ním seznámil, měl podivnou vlastnost.
Plival své hnusné, bílé sliny na chodník před naše nohy.
Stáli jsme oba na zastávce a čekali na toho řidiče, který nás vždy svezl zadarmo.
Před námi se utvořila kaluž z těch jeho slin.
"Tak do prdele, mešká", procedil mezi pahýly zubů, co mu ještě v puse zůstaly.
Kouknul jsem se na hodiny, co byly opodál.
Ten pitomec měl pravdu.
Hned u zastávky byla dopravní kancelář toho podniku, kterému patřil ten autobus.
Mezitím, co se kaluž trojnásobně zvětšila, jsem sepsal stížnost.
Pak přijel ten neštastník, že zaspal.
Nasraně jsem se ho zeptal, jestli chce peníze za jízdenku.
"Stejně máte oba v kapse ledatak hovno", odpověděl.
Posadili jsme se do zadní části vozu.
Můj parťák si plivnul a rozetřel slinu botou.
Bylo 9:24 ráno.