Byl to docela nečekaný a překvapivý zvrat.
Na trávník jsem vyběhl v osmdesáté sedmé minutě.
Celý vtip spočíval v tom, že si mě Radek všiml.
Běžel jsem mu po pravém křídle a v době přihrávky vypálil ostře na branku.
Obránci reklamovali ofsajd, ale já upaloval a nechal si míč proletět okolo ramene.
Pak už to šlo ráz na ráz.
Míč jsem si přidržel u nohy a letmo mrknul na Čecha.
V jeho výrazu bylo cosi, co tam nepatřilo.
Vyběhnul, ale kličky jsou má zbraň.
Rychle jsem míč vydoloval z branky a běžel s ním na půlku.
"Ještě jeden kluci", povzbuzoval jsem mužstvo mezitím, co soupeř rozehrával.
Stejně mi nerozuměli, neumím anglicky.
Chtěl jsem ale prostě vyhrát.
Lidé na tribuně mi mávali a skandovali mé jméno.
Po zápase se náš trenér dlouho vybavoval s rozhodčím.