To, co po mně zbylo v záchodové míse, se rozhodně hýbat nemělo.
Koukal jsem se na článek toho tělíčka a přemýšlel, kolik ho je ještě uvnitř mne.
Voda z nádržky svezla trup do kanalizace.
Umyl jsem si ruce a otevřel lednici.
Tak co budeme papat, pohladil jsem si břicho v místě, kde jsem si myslel, že tasemnice bydlí.
Než by jste řekli švec, otevřela se mi pusa a z ní "to" vylezlo.
Jídelníček byl pestrý.
Polívku jsme odmítli a vrhli se rovnou po salámku.
Nakonec přišlo na řadu ovoce a po něm malé říhnutí tam ze mě, zevnitř.
Nebyl jsem nikdy břichomluvec, ale leckterý by mi mohl závidět.
Čas jakoby ztrácel svou hodnotu.
Mrknul jsem a zatlačil kruhy pod očima, do tlustých podélných čárek.
Budu muset na nákup.
V dnešní době se člověk sotva uživí.