VEČER

 

Nějak si večer nemyji zuby.
Alkoholový pach knokautoval vůni zubní pasty již před pěknou řádkou let.
Zastřené zrcadlo si vytvořilo jakýsi můj portrét a s železnou pravidelností jej každé ráno ukazuje.
Kdybych alespoň zkusil přečíst nějakou knihu, je jedno jakou.
Jde o to vstřebat ji, říkala jedna holka, co jsem s ní tuhle spal.
Tak nebyla to ta pěkná.
Ta pěkná spala asi s někým jiným, ale měla to srovnaný v palici.
Když odcházela, pověděla mi, že už nepřijde.
Myslela, že z toho omdlím, jenže jsem byl zrovna na cestě na záchod.
Zapnul jsem kohoutek na napouštění vody do nádržky, abych po sobě mohl spláchnout
a vůbec jsem neslyšel, že odešla.