LOKY

 

Loky průhledný vody.
V ní plavou prášky, takové podlouhlé.
Mohl jsem je zapít alkoholem, ale jsem svrabák.
Ležím na gauči a čekám.
Zvoní zvonek.
No a co!
Vstávám a otvírám.
"Sebevrahu!" Křičíš na mě.
"Zabouchly se mi dveře vod vchodu a jsem celá mokrá vod deště, kreténe!"
"Co tě to napadlo?"
"Jsi idiot!"
Koukal jsem na ni.
Byla to baba, kapky jí kapaly z řas a obličej se jí kroutil do divnejch masek.
Prsa nebyla velká, ale na pohmat citlivá.
Věděl jsem to, že se to povede.
Objal jsem ji.
Odešla se převléknout.
Vzal jsem kanystr a rychle polil její pokoj.
Škrtnout nebylo těžké.