Mohl bych teď napsat báseň.
Mohl bych říct, že nejlepší adrenalin je tajnost, kterou nikomu neprozradíš.
Jenže místo toho sedím v noci na zahradě a sleduju netopýry.
Předvádějí své akrobacie.
A ráno, když odloží křídla, skočí si do pastiček pro suchej chleba.
Snídaněééé, řvou a běží do díry, pod linkou.
A mají kruhy pod očima.
A některý bílou lysinku, pod bradou...