Brousila jsem po parku a nuda mi svírala kolena.
Slunce si špitalo s tím mrakem, co měl brzy začít pršet!
Končil mu život.
Bylo mi ho líto, to nepopírám, ale nedalo se nic dělat!
Obrátila jsem obličej k tobě... šklebil ses, jako pes.
"Pojď, půjdeme domů.", vzdychla jsem celá ustaraná.
Štěknul jsi a zavyl, tvé tlapky mne obepnuly.
Já vím, je léto!
Povyhrnula jsem si sukénku a rozevřela stehna!