O TOBĚ

 

Vtrhla do mého pokoje jako pokaždé, bez zaklepání a celá zadejchaná.
Ležel jsem v nemocnici už nějakej čas, takže jsem jí bezpečně poznal.
Sedla si na okraj postele.
"Jdu od doktora, máš úplně zdemolovaný játra."
"Myslel jsem si to", odpověděl jsem téměř tiše.
Každé slovo mi trhalo vnitřnosti.
"Ty podělanej kreténe, co myslíš, že je tam nahoře?
V tomhle životě jsme se minuli, já jsem děvka a ty věčně žíznivej."
"Jenže já tě miluju, já vím už je asi pozdě, ale sama tady nebudu."
Bylo to dojemný, přesně jako v nějaký mojí knížce.
Díval jsem se do stropu a držel ze všech sil slzy.
"Kdybych mohla nejradši bych si dala mezi nohy to tvoje zvadlý péro."
Usmál jsem se.
Když jsem se podíval na tebe zpátky, viděl jsem tu svojí bouchačku, která mi už pět let chyběla.
Hlaveň jsi schovala do pusy a zmáčkla spoušť.
Tvoje krev byla všude.
Olíznul jsem jí ze rtů, a spolknul.
Mám tě v sobě, ty ztřeštěná kurvo!
"Odneste jí a pak to tady ukliďte." Mrkl doktor na sestřičku.
Podle mého jí píchá.
Pak se obrátil na mě.
"Jó, čtu teď jednu vaší knížku, opravdu dobrá, ten konec mě dostal."
Ještě naposledy se rozhlédl po pokoji.
Až potom odešel.